Sponzoři:


Návštěvní kniha

Profil TPPH

TE DEUM / Sláva Šimek - Tomáš Hamet

Vzhledem k tomu, že dobré populární hudby je poměrně málo, a té vlastenecké ještě méně, může to u odběratelů vést k tendenci snižovat svoje nároky na uměleckou kvalitu interpretů. V některých případech počiny tzv. vlasteneckých hudebních těles spíše připomínají produkci sboru opilců na veřejných záchodcích. Často by měl být s nahrávkou předáván i manuál, kterak s avantgardním dílem naložit, popřípadě vysvětlující letáček, o čem vlastně huhlání patriotického vokalisty je. Jestli nám, posluchačům, třeba nenadává.

Kompilace Te Deum folkových zpěváků kytaristů Slávy Šimka a Tomáše Hameta naštěstí do výše zmíněné společnosti nepatří. První polovinu desky tvoří osm písní Slávy Šimka, které se hudebně pohybují mezi Karlem Krylem, Palečkem a Janíkem a někdy z nich dokonce zavane jemný punkový odér. Jednou z melodicky nejvydařenějších je dle mého právě píseň z posledně jmenované kategorie s neotřelým názvem "?", které dodává lesku zdravě uličnický text. "Hrát si na vznešené dámy / co maj róby od krve / ty co pohrdaj námi / že snad nejsme jim podle gusta..." Hudebně se jí přinejmenším vyrovná balada s řízným refrénem "Hladoví vlci". I zde melodie dává skvěle vyniknout ponurému textu, či snad lépe obžalobě. "Není cesty zpátky / zbourali nám most / nabídli nám zvratky / prý jich mají dost... Není cesty zpátky / zaslepeni jdem / zazděnými vrátky / bratříčku neprojdem..." Narážka na stále nedoceněného Kryla zde není náhodná. Většinou Slávových písní problýskává inspirace "starým mistrem", občas přímo září a, bohužel, v některých momentech překročí mez plagiátu, jak se tomu stalo v případě skladby "Kdo". Celkové vyznění je však velmi pozitivní a vzbuzuje zvědavost, jakým směrem se Slávova tvorba bude dále ubírat. Možná by rytmickým skladbám slušela basa a nějaké perkuse...

Druhým ve zbrani je Tomáš Hamet. Jeho přednes je oproti Slávovi ještě více expresivní a v kombinaci se zahloubanými texty vytváří jedinečnou náladu, která však není příliš optimistická. Někdy vyvolá dojem husté mlhy, jindy se vám zdá, že se stmívá a není jisté, zda nadcházející noc ještě někdy skončí. Jednou ze skladeb, kde toto platí bezezbytku, je "Polopodzim": "Zas je tu doba k nepřečkání / Čas usnutí a umírání / Něco mě tlačí za očima / Je polopodzim, polozima." Naneštěstí forma psané recenze neumožňuje zprostředkovat podání písně. Kytara se nevyhýbá ani klasickým polohám, čehož důkazem může být hned úvodní (ovšem na desce až deváté v pořadí) "Te Deum". Tato píseň je vlastně jakousi Tomášovou hymnou, je to skladba o víře, naději a lásce (a o odvaze i pokoře zároveň). "Tobě, Bože, Tobě náleží naše žití / Vem si nás k sobě, ať Tvoje světlo svítí / Do našich duší. Na žití pošetilé / To, co jen tuším, zjeví se v plné síle." Textům rozhodně nelze upřít odhodlanost, které však nechybí ani rozměr reflexe. Tedy žádná fanatická zaslepenost, nýbrž vůle jedince, jenž si je vědom svých poviiností a svého cíle. V takovém duchu se nese i skladba "Co na tom" evokující originální tvorbu Vladimíra Vysockého s jeho smutnou a kousavou ironií. "Co na tom, že se tráva krví barví / Válka je válka, tak ať nepřítel je v hrobě / Máš v ruce meč, tak mu ho mezi žebra narvi / Když mu to neuděláš, udělá to tobě." Tomáš Hamet sice střídá různé polohy, avšak v pozadí všeho stojí stesk po něčem ztraceném, ať je to láska, víra, vlast nebo spravedlnost. Věřme, že se to neztratilo na vždy.

Martin Čejka - Revue Katolík

© 2007, www.thamet.ic.cz